Pro mě je autentickej marketing jako nenalíčená holka. Miluju nenalíčený holky! A je daleko, ale fuckt daleko lepší, když mě holka přitahuje jen tak bez mejkapů a dalších šminek. Přesně tak to mám se svou ženušou. Pokaždý, když se ráno vzbudím a mrkrnu doprava, začne se má peřina měnit ve stan. No a pokavaď si jednou za uherjskej rok zlehýnka, ale fuckt decentně zvýrazní svý kukadla a pusinu ňákejma malovátkama, tak to už vyloženě slintám jak dobrman.

Navopak je dost blbý, když tě třebas na diskárně uhrane ňáká kočička, ale ráno se vzbudíš vedle někoho úplně jinýho. Tyhle storky znám sice jen z vyprávění, páč jsem zažil jenom dlouhodobý vztahy, ale dovedu si to představit až moc živě. Ne nadarmo můj nej kámoš říká, že volba miss by měla probíhat hned po probuzení. Vytáhnu žabku z betle, nalepím jí čísílko na noční autfit a šupaj před porotu, když vo to stojíš.

Dámy mi snad vodpustěj nebo se případně vodhlásej, ale my chlapi jsme holt založený dost vizuálně. A vono je fuckt blbý, když holka musí ráno vstávat dřív než kluk jen proto, aby si stihla namalovat na ksicht vobličej. Není to dlouhodobě udržitelný, stojí to hafo sil a dřív nebo pozdějác to praskne.

Možná to bude zavánět klišoidní senilitou, ale já si fuckt myslím, že na každý holce je něco pěknýho, i když není načančaná. Třebas já jsem děsně zatíženej na vočiska. Ne na ty malovátka vokolo nich, ale vyloženě na barevnou magii tý dvojbrány do duše. No, a tak si říkám, že bejt holka, vsadil bych na autentickou vizáž. Vono totiž asi není těžký hrát si na někoho jinýho třeba měsíc. Ale rok? Celej život? To musí bejt děsná dřina, nepohodlí, stres a koledování si vo místenku ve cvokhauzu.

No, a stejný to je s texty a marketingem vobecně. Když v něm čovek nebo firma decentně podtrhne svý vopravdický přednosti, tak je to pohodička. Ale pokavaď by načančala nanicovatej šit a třebas na webu ho prezentýrovala jako hogo fogo produktík či službičku, tak je to fuckt špatenka. Lidi si to spíš dřív než pozdějác řeknou a fejkovatele čeká vejlet do slzavýho oudolí. A v něm uvidí leda tak velký kulový, páč zorný pole se zalije slanou vodou vobarvenou všema těma neautentickejma šminkama.

Proto se snažím bejt autentickej i při poptávacích tanečcích. Kdybych si na nich hrál na něco, co nejsu a lezl zájemcům vo copy do zádele, tak bych třebas i tu zakázečku dostal. Ale pak bych u ní trpěl, páč bych nemohl bejt svůj. 

Takže suma sumárum – autenticitu v marketingu a copywritingu beru jako samozřejmost. Ale asi to tak nemá každej. Nejspíš se však blejská na lepší časy, když tohle téma teďka tak frčí. Možná lidem docvaklo, že autenticita je nejlepšejší cesta ke spokojenýmu životu a pohodovýmu byznysu.

Už jsem k tomu řek dost a radši předám klávesnici jedný copy chuligošce, který nápis autentickej copywriting září velkým písmem na houmpejdži.

Fofrhovor s Lůsy Koubků

Poprvý jsem na Lucii Koubek narazil před lety na webu Copykiller. Rešpektýroval jsem ju, ale přístup Luciny Copykillerový byl na mě tenkrát dost hard sell. Dneska už si to nemyslím, páč si vo tom vlastně nemyslím vůbec nic. Tenhle můj postoj dobře vystihl můj milovanej Honzík Skácelů: Léty jsem zmoudřel. Co je moudrost – nevím.

Dost mě zaujalo, když jsem na přelomu roku zmerčil Lucčinu proměnu. Na jejím vosobním webísu najednou zářila autentická sympoška Lůsy. Že to není ňáká maska, to jsem pochopil během milýho povídání na Clubhousu (to je taková socsíťová bludička, kerá zazářila a teď poblikává a vyčkává, jak s ní svět naloží dál), při kterým jsme si s Lucií vyjasnili naše postoje stran kreativity v copy. Ale docvaklo mi při něm taky to, že toho s Lů máme společnýho víc, než jsme tušili (kantořinu, zásadní roli Bohušovy trilogie, dýlku kopíkovský kariéry...). Tož mi to nedalo a Lucce jsem poslal elektronickýho holuba se třema krátkejma dotázkama.

Co si má vobyčejnej člobrda jako já představit pod autentickým marketingem/copywritingem? 

Autentickej marketing si představuju tak, že lidem prodávám věci/služby, který jsou opravdu užitečný a pomáhají jim řešit nějakej problém nebo naplnit jejich touhy. A dělám to přirozeným způsobem, sama za sebe, bez lživé manipulace. A hlavně respektuju zákazníka. Zajímají mě jeho skutečný potřeby, ne jenom jeho prachy.

Jak a proč se z drsný Luciny Copykillerový stala autenticky milá Lůsy Koubků?

Tyjo, “Lucina” – tak mi říkala nafoukaná sestřenice, když jsme byly malý, a tohle označení zásadně odmítám! :D 

Hele, ono to není tak, že by proběhla nějaká magická proměna za zvuku andělských zvonků a třpytu duhových hvězdiček. Já jsem uvnitř takovej mix dvou světů – doma máme pro tyhle dva moje režimy pracovní označení “princezna” a “chuligán”. Dokážu mezi nima přepínat z vteřiny na vteřinu. A co se týče podnikání a svojí sebeprezentace v něm, postupem času jsem zjistila, že je mi nejlíp někde uprostřed. 

Takže já jako nejsem teď najednou nějaká strašně moc kjůt a ťuťu ňuňu. Jestli máš pocit, že jsem teď milá Lůsy Koubků, tak to mě upřímně moc těší. Na druhou stranu, tahle Lůsy se pořád s ničím moc nemaže, je netrpělivá a má ráda věci podané jasně, stručně, minimalisticky, zkrátka tak trochu po copykilleřím způsobu.

Obojí je to pořád moje a pořád ve mně. Chuligán Copykiller i princezna Lůsy. Jen se postupně proměnil ten poměr, jakým se to projevuje navenek – a tím i ve stylu mýho psaní a marketingu.

Je autentickej marketing/copywriting módní vlna (autentický je dnes kde co), nebo (poznaná) nutnost?

Já myslím, že spíš než módní vlna je to teď u mnohých lidí přímo bytostná potřeba. Je to něco, co je tak strašně moc aktuální a diskutované, že už to zní skoro jako klišé. 

Pro mě je to rozhodně (poznaná) nutnost, protože neautentickej marketing mě dohnal až k syndromu vyhoření. Dělala jsem věci tak, jak praví marketingoví guru a konverzní tabulky, ale vůbec jsem neposlouchala, co na to ta moje Lůsy. Lůsy se to uvnitř vůbec nelíbilo, ale chuligán Copykiller se s ní o tom odmítal bavit. Skončilo to kolapsem a depresema, ale po roce terapií a vnitřních procesů se ti dva nakonec celkem dobře dohodli a vyloupl se z toho tenhle můj autentickej copywriting. Hlavně jsem ale díky týhle zkušenosti pochopila, že dělat věci “neautenticky” je – aspoň pro mě – cesta do pekel.

Dík jak 🐖♀️!

V květnus vytvořil

Gigabajty videí – V květenci jsi hlavně točil a točil a zase točil. Videjka do svýho premiérovýho onlajn kurzu pro kopíky. Vobčas tě vytáčela technika. Jindys kvetl nad svými výkony. No, každopádněs to dělal nejlíp, jaks dovedl. A taky s láskou – tedy amatérsky. Snad je to vidět i na uvítacím šotu. Prodej kurzu Cenotvorba pro copywritery na volné noze už ofiko skončil. Ale pokavaď by se některej tvůj milej zlatej čtenář chtěl ještě přidat, ňák ho tam protlačíš. Stačí písnout.