Vystudoval jsem češtinu. Na fildě. Ale přesto jsem dál válčil s pravopisem. Když mi v prvním měsíci mé pedagogické dráhy 13 osmáků ze 16 napsalo do diktátu časopisi, začal jsem váhat, jestli se to tak náhodou fakt nepíše. Chybuju dodnes, ale o poznání méně. Co mi pomohlo zredukovat češtinářské prohřešky? To, že jsem musel pravopis učit druhé. Tisíce opravených diktátů, slohovek a sešitů. Stovky hodin strávených korektorskými pracemi. Roky polopatického vysvětlování pravidel a hledání fíglů a pomůcek. Jenže ani pak nemá člověk vyhráno. Nejhůře se totiž chyby hledají ve vlastních textech.