Copywriteři jsou vlastně takoví kouzelníci se slovy. Ale přestože jsem jedním z nich (nebo právě proto?), považuju je za čaroděje druhé kategorie. Kdo patří do té první? V čem se kopíci podobají hodné verzi Rumburaka? A proč kouzla se slovy nejsou žádné čáry? To vše jsem vyzvonil pro pořad Copýtko.

Když skvělý nápad střídá nápad ještě lepší, zdá se život copywritera lehký jako peříčko. Kreativní sopka jako by explodovala a chrlí tuny vysoce nápadité lávy. Jenže až vychladne(te), najednou uvidíte její texturu tak trochu jinýma očima a pomyslíte si, že by se tu a tam slušelo nějaký ten lávový polštář vylepšit. Přemýšlíte, dumáte, koumáte, až se vám z hlavy začíná kouřit jako z oné sopky, ale ne a ne přijít na sebemenší zlepšovák. Dobrou zprávou je, že se pro něj nemusíte vrhat do jícnu sopečné hory. Mnohdy totiž stačí ponořit se do slovníků. A na stole jich nemusíte mít zrovna kopec. Stačí opravdu jen pár vybraných kousků. Pojďme si prolistovat alespoň ty nejpřínosnější slovníkové pomocníky pro kopíky. Na praktických příkladech vyzvoním, jak mi slouží.

V portfoliu mi září pár sloganů, u kterých si připadám tak trochu jako princezna Koloběžka – stvořil jsem je, a zároveň jsem je tak úplně nevymyslel. Dostal jsem za ně zaplaceno, a přitom si nepřipadám jako vykradač, plagiátor nebo dokonce bachyně s důkladně vyprázdněným močovým měchýřem. Za všemi těmi ne-výtvory totiž stojí poctivá dřina. Jen holt trochu jiná než čistě kreativní. Slyšte příběh o tom, proč se vyplatí poctivě pročítat tuny často nudných podkladů a mít uši nastražené, kdykoliv klient utrousí i zdánlivě bezvýznamnou větičku.