Na každým šprochu pravdy trochu, i když to neplatí paušálně a rivalita tu určo je a ani klan kopíků není dokonalej. Mně vosobně na českým copy rybníčku vadí, že v něm nebublá vopravdová, erudovaná a konstruktivní diskuze. Taková, při který se klidně může stát, že prozře i vostřílený copýtko a uzná, že jeho teorie či praxe klopýtá nebo pokulhává. Uvědomí si, že žilo roky v bludu. Nebo že se změnila doba, nákupní zvyklosti nebo cokoliv dalšího. Prostě že se matador nezabejčí a nebude se vohánět tím, že datluje reklamní textíky už 20 let, svezl se s agenturou na hogo fogo voceněních a tak. Místo toho stáhne vocas a poděkuje za votevření vočí.

Mám pocit, že nic takovýho tady nefunkcíruje. Spíš se mi zdá, že se nám ten českej copywriting začíná trochu podobat politice. Hlavně ve velkejch městech je pár výraznějších partají. Tak žejo, máme tu brněnskou smetánku, která má ve vočích některejch závistivců kurevsky přemrštěný ceny. Pak je tu pár ublíženejch Pražáků, který sou v něčem výmečně až ti druzí, protože Ottoslav a teď i Barbořice. No a dál tu máme hafo sólistů, mraky epigonů a zneuznanejch géniů, který sou rozesetý po celý čecháčkovský vlasti.

A každej tenhle politickej subjekt má svý skalní voliče, který prostě ze zásady nemůžou nikdá uznat, že se jejich vůdce mejlí. I kdyby tvrdil třebas srance typu, že nejdůležitější na celým copy je vždy předpředposlední věta. A právě tohlencto mi hódně připomíná ty politiky – i kdyby ňákej poslaneček věděl, že návrh vopozice by rozjel celosvětový blaho, ruku pro něj hore nedá, páč partaj má holt jinej program. Mám pocit, že na copy sockách je to vobčas jak za Adolfa. Fýrer něco napíše a spolufajťák se ani nanosekundu nezamyslí, jestli to není hovadinka. Napsal to přece fýrer partaje, tak se to musí podpořit. Jen teda v týhle době neletí hore pravačka, ale jen palec.

No a já sním vo tom, že by jednou existovala nepolitická a fuckt malušenká, ale co do fajnovosti mega dobrá skupinka pokročilejších sólo kopíků, kde by se votevřeně, s respektem a konstruktivně dišputýrovalo. Na rozdíl vod politický partaje by tam protichůdný názory měly zelenou. Voni totiž proluftujou zaprděnou pohodlnost věcí stávajících, hodijou do placu jiný úhly pohledů a vytříbí mozkovnu. Takovej copy mastermind by to byl. Vlastně by musel člověk tomu druhýmu dost věřit, že mu nesebere nápady, nevyslepičí, vo čem šla řeč, a nebude v drbech trumfovat Kelišku. Aby to byla fuckt kvalitní grupa založená na důvěře, tak by se musela budovat dost pomalu, asi tak v tempu oplodňováků. Jedině tak se zaonačí, že tam nebude žádná p<I>pina nebo pen●i●sovník. 

Nic takovýho jsem v Čé-eR nevobjevil. Tak snad nebudu muset takovou copygrupu založit sám. Hele, ale mně už bylo čtyrycet a to už abych se pomale stěhoval na vejminek a založil tak akorát ruce do klína. V tomhle věku nemám zapotřebí někomu vypínat mikrofony nebo rozdávat online flákance. Ale takovej copy spolek by se mi líbil, to zas jo. Něco jako pátečníci. Jenže v týhle době (a nemyslím jen covida) by se scházeli online. Páč nevím, proč se vomezovat jen na ňákej region.

Jako už to mám trochu namyšlený. Draftoval bych jednoho týpka z Prahy, žabku z Brna, cypa z Ovy... A ouplně nejlepšejší by bylo, kdyby takovejch mančaftů bylo víc. My bychom byli třebas ti pátečníci. Ti, co nemaj doma pravidelný povinnosti v ložnici, by byli středečníci. Abstinenti by mohli kalit copy vo sobotách jako sobotníci a tak. A hnedlenc by v tom písmenkovým světě bylo líp. Rozhodně milejc než v xichtbookovejch skupinách vo tisících členech, kde je anonymním hrdinou a mudroserem každej, kdo má dvě díry do nosu.

Tak třebas se v tom mým vágním popisu ňáký hlavičky votevřený poznaj a vozvou se, že by se jim pátečníkování líbilo. A třebas se vobjevej aji člobrdíci, kteří mě nemusej, ale můj návrh na mástrmajndový mudrcírování jim padne do voka a založej ty středečníky a sobotníky. Jen teda na ouplnej závěr jedna poznámečka. Vono tohle vopravdický mudrcírování není vůbec lehký. To není jako naplnit šprcku vodou. Aby to fachalo, je fuckt nutný poctivě naštudýrovat podklady k tomu, vo čem bude řeč. Páč jináč se zase sklouzne jen k tomu povrchnímu lajkování.

Výcucky ze čtiva a dalších mudroserů

Kdy využít klišé v copy

Copywriter Ryan Hussey z MarketSmiths říká: „Klišé tvoří nezbytnou součást jazykové výbavy dobrého copywritera.“

Že vám to po tom všem, co jsme si řekli, nedává smysl? Jde o to, že ne každá copy musí být za každou cenu distinktivní, originálně vyhraněná. Navíc: co vy pociťujete subjektivně jako klišé, může druhý vnímat jako fajn stereotyp. Jako neutrální automatismus, který navozuje pocit známosti a podporuje srozumitelnost textu.

-- Vladimír Vaněček: Copywriting a klišé: Bít, či nebít?

Vládík Vaněčků mi teda trochu vypálil rybník, páč vo klišé jsem chtěl taky něco napsat. Zas na druhou stranu to není ouplně téma, při kterým bych radostí levitoval nad klávesnicí, takže su nakonec rád, že to sesumíroval místo mě takovej profík. 

Zbejvá jen dodat, že se zase vokazuje, jak krátkozraký je, když někdo vo něčem řekne, že se to nikdá nesmí použít. Třebas takovej trpnej rod. Nemusí vonět každýmu, ale vobčas je prostě přesnější než líbivý vopisy.

Jak konsternovat klienty ;-)

Hrozně dobrej je jeho projekt Přepišme.to, kde najdete, jak vypadá text, když ho napíše amatér, a jak vypadá, když ho přepíše profesionální copywriter. Je to hrozně dobrý, když třeba diskutujete s klientama vo tom, jak může vypadat přepracování nějakýho vobyčejnýho textu v supr text, tak vždycky jim ukazuju Přepišme.to a voni jsou z toho konsternovaní.

-- Pavel Šenkapoun: 10 originálních autorských stylů českého copywritingu /video/

Jako jo, tenhle citát je tak trochu vlastňák. Ale když vono mě fuckt těší, že ten můj projekt služebníčkuje i Nejlepšímu copywriterovi. A může fungovat jako votvírák na klientský voči taky dalším kolegáčkům a kolegyňkám. 

Záznam týhle Šenkyho povídačky z předloňskýho CopyCampu je nevoprávněně dost zapadlej. A nepíšu to jen kvůlivá tomu, že tam kokrhá i vo mně. Ale možná Šenkáčův hloubavě melancholický způsob povídání lovískuju jen já. No, kdo na záznam hodí vočko, dozví se taky třebas to, co Šéna irituje na mým blogískovým stylu. ;-)
 

Sám sobě editorem

Většina (nevypsaných) lidí si nejdřív shrne, co chtějí říct, a sami před sebou obhájí, že mají právo o tom mluvit. Tuto část pak považují za perex. Ten má ale úplně jiný úkol: vtáhnout čtenáře do situace.

=> Obvykle se houby stane, když po dopsání článku smažete první odstavec. V případě social postu první větu.

Zkuste to i s těmi dalšími – někdy se mi autoři rozjížděli trochu jako starý diesel v zimě. Perfektní start je ten, který čtenáře hned hodí do děje.

-- Marie Háková: Sám sobě editorem (for dummies)


Kdybych ještě někdá zase učil ňáký člobrdíky, jak psát čtivějc, zaplatil bych Sibiřance autorskej honorář a tuhlencto moudro prásknul do lekce vo začátcích. Lidi si nejdřív shrnou, „co chtějí říct, a sami před sebou obhájí, že mají právo o tom mluvit. Tuto část pak považují za perex.“ To je fuckt tak geniální shrnutí, že sem ho sem musel frknout ještě jednou.

Já sám teda třeba na blogísu perex ladím dost dlouho. A dokud s ním nejsu stopro spokojenej, tak se do datlování dalších canců nepouštím. Ale je jasný, že můj blogískovej svět je specifickej tím metaforickým vobžerstvím, žáno. Takže dá rozum, že si v perexíčku musím nejdřív vydefinovat metaforický mantinely. Pokavaď ale člověk píše v dobrým slova smyslu vobyčejně, tenhlenc Sibiřančin hint by měl mít čestnej flek u jeho klávesnice.

Wifikundace

Font Swap – Minules tu jásal nad Design Modem, díky kterýmu si z jakýhokoliv webísu hnedlenc uděláš textovej editor. No a v únorus kápl na další špica prohlížečovej doplněk. Tenhlecten Font Swap dokáže ajn-cvaj vyměnit fonty na webu. Teda jen jakože. Prostě ti vokáže, jak by třeba tvůj webís vypadal, kdybys do něj svý moudra sázel jiným písmem. A když ti instantní náhled přijde fajný, můžeš si novejma fontama vymalovat web aji dovopravdy. Doteďka jsem vůbec netušil, jak moc různý fonty ovlivňujou celkovej dojem z textu. Bezva je, že si s touhle wifikundací můžeš vyhrát jak s Merkurem, poněvač jde naordinovat třeba všem HáJedničkovejm nadpisům font takovej a HáDvojkovejm zase makovej. Jako koukals, že existujou aji další podobný doplňkový wifikundace. Ty sis voblíbil tuhlenctu, páč ju používá psycholožka fontoložka Andréá, se kterous v únoru dišputýroval vo změně fontů na tvým webísu.
 

Brain.fm – Tož tohle mozkový rádio jsi už zkoušel před několika járama. Tehdás do toho nechtěl sypat prašule. Takžes buď zestárl, nebo zmoudřel, páč teď si ty vědátorama vyzkoumaný instrumentálky pouštíš už rok. A nejen v rachotě. Vo co de? Dejme tomu, že potřebuješ bejt děsně soustředěnej na nějakou intošskou robotu, tak si vybereš režim Hluboká práce, nastavíš časovač a Brain.fm ti namixuje instrumentální muziku, která v tvý kebuli probudí ty správný pracanty. No a podobně si můžeš nabudit mozkový závity potřebný třebas pro kreativitu nebo čtení. Takovej Minářovic kluk si to ordinuje dokonce i místo šláftruňku, páč to lidskou palicu makovicu dokáže taky ukonějšit. No, klidně to můžou vozkoušet další člobrdové – s tímhle linkem prej budou mít mozkový rádio měsíc zadac. Smrdí to placebem, nebo na to vědátoři fuckt kápli? A víš, že to vlastně ani neřeším? Hlavně, že to fakčí. A to platí dvojnásob vod tý doby, co mám... ⤵
 

ANC sluchátka – Když nasadíš sluchadla s aktivním potlačením hluku (Active Noise Cancelling) na makovicu, voctneš se v němým filmu. Vidíš jen, jak se lidem votvíraj chlebárny, ale máš klid na mudrcírování či datlování. Jo, když je doma Itálie, tak trochen něco slyšíš. Ale ne jako řev. Podobá se to nejvíc asi tomu, když seš ponořenej pod vodou a někdo řve na břehu bazénu. S třema děckama na online výuce, ženuškou na houm-vofisu a uřvaným hafanem je to must-have výbavička, když zrovna potřebuješ udělat něco, co nepočká na klidnější večír. Jako né že bys byl takovej boháč, ale tohlencto nejsou rozmazlenský manýry, nýbrž investice do duševního zdraví a voddálení cesty do cvokhausu. Navíc jsi sluchadla chytl v dost dobrý akci, tak to krvácení tvýho oučtu nebylo zas tak děsivý.

V ounoru's vytvořil

Webísovou slučovačku – Tvoje onlajnový děti zatoužily po společným bydlení. A tak ses pustil do přestavby svýho blogu a taky lehkýho vymalování celýho webísu. Díky tomu se teď pod jednu střechu (nebo spíš pod jednu věž) pohodlně uveleběj jak klasický blogposty, tak i mý vosvětový projekty Copyhubky a Přepišme.to. Slučovačkovejch důvodů bylo hafo. Ale všem vévodilo pro tebe překvapivý zjištění, že člobrdíci sice znaj Přepišme.to i Copyhubky, ale vůbec nemaj tucha, že je tvoří ňákej Ajfelník. Slučovačka tě stála pořádnej ranec času (vytrackováno máš přes 60 hodin, a to sis fšecko neměřil) i peněz a furt ještě ladíš pidi detaily. Ale celkově nad vejsledkem cákáš blahem jak po návratu z třítýdenního stanovýho tábora. 

Povídání na Clubhouse – Tahlenc nová socsíť tě mile překvapila. Netvrdíš, že je to ňáký terno, ale v hlavní části vobčas zazněj dobrý hinty. Ty následovný vstupy posluchačů jsou teda většinou slabší, ale jak by řek Vonnegut, tak to chodí. No, nenechal ses dlouho přemlouvat a přijals pozvání od Ingrid Dach do růmky (tfuj tajksl!) vo hledání inspirace. Vodpanicovaly tě 4 holčiny, takže sis v týhle milý společnosti připadal trochu míň jako blekotající kokůtek. Do placus hodil asi desítku tipů, jak vodšpuntovat konečník, když má kreativita zácpu. Jo a kdyby ňákej tvůj čtenář chtěl do Klubíku taky nakouknout, tak ňákou tu pozvánku mám. Stačí mi poslat Emila a do předmětu fláknout legendární hlášku: Myška–muška–Mickey Mouse.

Tož milej zlatej, byl bys happy jak dva grepy, kdyby ti tohle psaní taky chodilo? Stačí se upsat tutaj. 👇