O Věžníkovi

Celý svůj život stojím rozkročen mezi sportem a kouzlením se slovy. V obou sférách jsem toho zkusil celkem dost. Zhruba v polovině dosud prožitých dnů se přidala třetí vášeň – svět IT.

Co se sportu týče, nakonec jsem zakotvil u (orientačního) běhu. Pro mou práci je důležitý a nedám si na něj sáhnout: utíkám před stresem a běhám si pro nápady.

Zatímco jedničky a nuly mě provázejí po většinu dne, s poměrem sportu a kulturna je to jak na houpačce. S přibývajícími kily ubývá sportu a bobtná kulturní hemisféra. Když už mě nebaví zakrývat všechna zrcadla, na knihy sedá prach a sportovní oblečení nestíhá schnout. Ale ani tehdy nekrním. Neusínám u telky, ale při čtení pohádek svým dětem. A to je po čertech dobrá škola copywritingu.

Teď se tomu všemu snažím dát ten správný balanc. Protože jenom když je člověk spokojený sám se sebou, může přinášet radost druhým. Doma. Mezi kamarády. Svou prací. Ale konec moudrostem současného Věžníka. Mrkněme na to, jak se k nim prokousal.

Tady je pár okamžiků, které mě nakonec nasměrovaly do copywriterské věže

1979

Geny jsou vrženy.
O děvět měsíců později: Hned na porodním sále beru sestře z ruky pero a píšu Ježíškovi. Aby za ten den stihl splašit něco kloudného i pro mě.

1992

S kamarádem zakládám svůj první časopis. Během základky, střední i vejšky pak šéfuju ještě dalším pěti.

1994

Učitelka češtiny mě obviňuje, že jsem tu slohovku opsal od Hrabala. Kdo to je? Zatím netuším.

1995

Překotné období plné pubertálních kravin: Končím s hokejem. První cigareta. Poslední cigareta. (Opakovaně.) Žiju si svůj disco příběh… Navíc devítka je zadarmo, a tak se stávám přeborníkem v disciplíně Hoď tašku do kouta a do setmění hraj streetball.

1996

Dostávám rozum. Aspoň si to myslím. :-)

1998

Konečně se dozvídám, kdože je to ten Hrabal. Celkem hustej týpek. Ale to se tehdy ještě neříkalo, že?

1999

Uchvátila mě Olomouc. Upisuji se jí na 5 let.

2000

Pořád zapáleně buším do klávesnice, ale poprvé své myšlenky přesouvám z papíru na internet. A v 21. století v tomto trendu pokračuju – spravuju hafo webů a některé i vytvářím. Amatérsky, tedy s láskou.

2004

Kráčím ve stopách Ámosových. No, zpočátku jsem spíše Igor Hnízdo. Bez sexuálních afér a tělesných trestů. Amor mi však otevírá nejen srdce, ale i oči. A díky nově získanému nadhledu se postupně Komenskému vydrápu aspoň ke kotníkům.

2007

Dostalo se mi daru koukat na svět opět dětskýma očima. Aspoň přes ramena mých rošťáků. Díky synkovi už ani nemusím číst Sinka, abych věděl, že se má začínat s proč. Učím se to od něj. Předtím mi každodenní workshopy na toto téma dopřávaly moje dcerky.

2015

Konečně jsme si to s klávesnicí vyříkali. Ano, potřebujeme se, milujeme se, chceme se. Že to otevření očí ale trvalo! Po letech váhavého přešlapování se copywriting a vymýšlení obsahových strategií stávají mým denním chlebem. A že mi, panečku, chutná!

2017

Vykročil jsem na volnou nohu

2019

Utrousil jsem pár mouder v pořadu Copýtko.
Copywriterskou osvětu šířím v projektu Přepišme.to.
O rok později začínám servírovat Copyhubky a řečním na CopyCampu.

Jak mi jde copywriting od klávesnice?
Přesvědčte se sami.
Třeba na webech,
které jsem (mnohdy nejen) textoval.